Me2dovo vánoční zamyšlení

Bylo moc milé, že jsem před Vánoci dostal různá vánoční poděkování za svou práci pro skauting. Od vedoucích střediska skautské PFko a osobní vzkaz. Od jedné maminky a jejích synů láhev šampáňa, salám a sýr. Od mnoha dalších, malých i velkých, osobně pronesená poděkování. Je to vše moc pěkné a vážím si toho. Rád bych se zde proto zamyslel nad smyslem takovýchto poděkování v našem skautském životě.

Jak je asi známo, my, vedoucí, vykonáváme práci pro skautské hnutí ve volném čase a zcela zadarmo. Stojí nás to nemálo energie a úsilí, které jsou někdy, zdá se, větší, než bezprostředně hmatatelný výsledek. To vše již bylo mnohokrát řečeno a je to pravda.

Chtěl bych ovšem navázat sdělením, které se tak často nevyskytuje. I my, nebo abych mluvil za sebe (nemůžu si nikdy být jist, co se honí hlavou ostatním) – já sám – dělám skautskou práci, i když to možná vyzní trochu blbě, především pro sebe. Dělám ji proto, že mně samotnému přináší uspokojení, když se realizuji v něčem, co má smysl. Když vidím, že můj čas a energie přináší výsledky ve formě, jakkoli pateticky to může znít, šťastných výrazů na tvářích kluků a holek z našich oddílů. Když vidím, že si z výprav, na jejichž přípravě jsem se podílel, odváží silný zážitek, nebo z nich odjíždí jinak obohaceni – o nové zkušenosti, dovednosti nebo dokonce postoje a hodnoty.

A nejen to – dělám to i proto, že je mi na skautských akcích prostě a jednoduše dobře. Byť to vše stojí hrozného času a úsilí, stejně jsem vždy šťastný jak blecha, když se v létě na dva, tři týdny vydám do spárů jihočeské přírody mezi komáry a ovády, kde bydlím ve stanu, svítím si svíčkou a vařím si na ohni či na kamnech. Kde svůj čas trávím starostmi o to, aby byl včas oběd či aby byl zrealizován nějaký připravený program (to dříve), nebo abych vyrobil kozu na dřevo či zrealizoval kanalizační odtok od studny (to dnes). Kde můj život probíhá dle jasně stanovených rituálů – každodenních (budíček, rozcvička, nástup, služby, polední klid, večerní nástup, koupání v rybníce, večerka, noční hlídka…) i celotáborových (stavba tábora, slavnostní ohně, výsadek, puťák, nákupy v Blatné…).

Účast na táboře pro mne představuje odpočinek od mých běžných starostí a trampot – tím, že zde strávím tři dny kopáním výkopu a další dva dny přípravou bombastické hry v lese, si vlastně dobíjím baterky pro svůj běžný, pražský život. A nemusí jít jen o práci – podobné uspokojení představuje např. možnost zahrát si na louce u tábořiště softball nebo se po ranní rozcvičce vykoupat v rybníce. Nemluvě o jiných krásných chvílích, jakými jsou zpěv s kytarou u táborového ohně nebo pozorování západu slunce na lavičce za tábořištěm. Nebýt skautingu, nebýt mé práce pro mládež, nemohl bych tyto krásné chvíle opakovaně zažívat – nejen na táboře, ale i na všech dalších akcích, kterých se v průběhu roku v pozici vedoucího účastním.

Jednoduše shrnuto – skautskou činnost vyvíjím hlavně pro sebe, a rovněž pro ostatní. Ne však pro abstraktní útvar středisko či oddíl, ale pro každého jednotlivce, který se v jeho kruzích pohybuje. Nicméně skrze to, že se ji snažím dělat dobře, a že mám radost především z toho, když každému jednotlivci něco přinese, ji asi opět dělám především pro sebe. Myslím, že to tak mají i ostatní dospělí pracující na našem středisku i ve skautské organizaci obecně – pokud ne, tak zde nemohou dlouho vydržet.

To ovšem neznamená, že bychom za různé projevy díků a vděčnosti nebyli rádi. Představují jakousi „třešničku na dortu“ – moment uspokojení, kdy zjistíte, že toho úsilí a energie, které jste tomu věnovali (byť jste to dělali hlavně proto, že jste sami chtěli), si všiml i někdo další, kdo to dokázal ocenit. Pak už je jedno, zdali tak učinil ve formě lahve šampaňského, štangle salámu, skautského PFka nebo jen osobním stisknutím ruky a upřímným pohledem z očí do očí.

V těch chvílích mívám nicméně pocit, že bych měl poděkovat zpátky – a možná ještě více, než je děkováno mně. Rodičům dětí za to, že mi poskytují tuhle skvělou možnost, prožívat s jejich syny a dcerami nová a nová dobrodružství. Ostatním vedoucím za to, že svou činností, kdy každý dělá něco, přispívají ke společnému dílu (zde zejména obdivuji ty, co se věnují činnostem, jako je řízení střediska, vedení účetnictví či psaní grantů). Dětem za to, že s námi na ty akce jezdí a tím nám vlastně poskytují příležitost k tomu, dělat něco užitečného, co nám přináší dobrý pocit a při čem sami zažijeme mnoho krásných chvil.

Děkuji tedy všem, kteří mi za poslední rok umožnili se do skautské činnosti zapojit a vykonat zde mnoho užitečné práce. Bez vás by, přátelé, byl můj život o poznání chudší.

Me2d